Přináším pohled na věc očima člověka, který si lehčí formou této virové infekce prošel a rád bych se podělil o svou zkušenost. Nakazil jsem se infekcí Covid-19. Věřte nebo ne, nenakazil jsem se při zpěvu na koncertě, ani v supermarketu, ani v MHD nebo v hospodě po 22 hodině, ani v akvaparku.. nakazil jsem se od osoby blízké, která se nakazila v zaměstnání.

1. den

Končil pracovní týden a já jsem po návratu ze zaměstnání strávil zbytek odpoledne venku. Celý den jsem měl pocit chladu. Nebylo se čemu divit, ochladilo se. Večer jsem si dopřál horkou koupel, abych se po celém dni před spaním trochu prohřál. První známky, že se něco děje, jsem na sobě pozoroval po skončení koupele. Téměř ve všech svalech jsem cítil jemné mravenčení. Myslel jsem si, že jsem to přehnal s teplotou vody, ale přišlo mi to divné, protože nikdy předtím se mi to nestalo.

2. den

V sobotu ráno jsem lezl z postele jako zbitý. Bolely mě snad všechny svaly, hlava na zátylku, občas jsem zakašlal. Celkově jsem se cítil unavený, jako kdybych vůbec nespal. Cítil jsem, že mám teplotu, takže jsem si vzal teploměr. Naměřil jsem 37,5°C.

3. den

Nedělní ráno nebylo o nic lepší. K únavě a bolesti svalů se přidal nepříjemný tlak na hrudi a oblast nad pupkem byla citlivá na dotek. Pokračovala teplota.

4. den

V pondělí ráno únava trochu polevila, ale rozhodl jsem se nejít do práce a zůstat doma. Teplota opadla, ale místo ní se objevilo mírné pálení v krku.

5. den

V úterý se mi vrátila teplota, bolest svalů téměř ustala. Přetrvával mírný tlak na hrudi, citlivá oblast nad pupkem, mírné pálení v krku. Přibyl pocit suchosti nosní sliznice. Úplně jsem ztratil čich, nepoznal jsem co jím a piju. Nepoznal jsem ani ocet, i když jsem si láhev strčil skoro do nosa. Jediné, co jsem byl na jazyku schopný rozlišit, bylo sladké, slané, kyselé a hořké.

Vzhledem k tomu, že to je jeden z nezaměnitelných příznaků covidu, zavolal jsem obvodnímu lékaři, který mi okamžitě vystavil elektronickou žádanku na testy. Já jsem se pak musel objednat na jedné z nabídnutých odběrových stanic. Na testy jsem čekal týden.

6. až 8. den

Teploty se objevovaly především večer. Bolesti svalů úplně vymizely. Zato frustrace ze ztráty čichu a chuti, vzhledem k tomu, že bydlím sám a sám si vařím a peču, byla s každým dnem silnější. Jelikož jsem měl dodržovat režim izolace, nakupoval jsem potraviny tak, abych nemusel na nákup víc jak jednou nebo dvakrát za týden, pochopitelně v roušce a rukavicích a v době, kdy bylo v obchodu nejméně lidí. Absence chuti a čichu mi docela komplikovala výběr. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl schopný čichem rozpoznat kazící se potraviny, snažil jsem se kupovat především ty trvanlivé.

9. den

Ze všech příznaků mi zůstal občasný kašel a teplota něco málo přes 37°C. Začal se mi pomalu navracet čich a chuť. Občas vnímám chuť jídla, ale stále nejsem schopný poznat, co to je. U výrazně kořeněných pokrmů dokážu rozpoznat pepř. Dokážu alespoň chuťově rozpoznat kávu od čaje.

10. až 11. den

Okamžiky, kdy se mi navrací čich, jsou stále častější. Začínám dokonce cítit parfémy nebo aviváž do praní, ale zatím ještě nedokážu určit, čemu se vůně podobá.

12. den

Týden od objednání a celkově dvanáct dnů od prvních projevů nemoci jsem se dostavil na testy. Odběr vzorku stěrem z nosní sliznice trval jen pár sekund. Před testem mě pár lidí strašilo, že je odběr bolestivý, nicméně, není to moc příjemné, ale bolestivé mi to nepřišlo.

13. den

Den po absolvování testu na koronavir mi v poledne přišla sms s výsledkem – pozitivní. Po telefonátu s obvodním lékařem jsem se dozvěděl, že ve zprávě z laboratoře stojí “slabě pozitivní”. Cože??? To je co? Něco jako “trochu těhotná”? Každopádně, už mám definitivní jistotu, že jsem covid měl, resp. ještě mám.

14. až 15. den

Ze všech příznaků mi stále zůstává ztráta čichu a chuti, i když se to s každým dalším dnem pomalu lepší. Dokážu už rozlišit podle chuti některé potraviny, konečně jsem schopný vnímat pocit v ústech po vyčištění zubů (doteď to bylo fuk, jestli jsem si zuby čistil nebo nečistil, snědl celou cibuli nebo stroužek česneku – díky absenci chuti a čichu jsem měl “stále svěží pocit v ústech” 🙂 . Čekám na telefonát z hygieny, která mě měla kontaktovat.

16. až 18. den

Stále nemám plný čich a chuť. Některé dny jsem cítil pokrmy výrazněji, jindy se vjemy dostavily dopoledne a k večeru opět otupěly. Celkově ale cítím vůně intenzivněji, stále mám ale občas problém určit původ.

19. až 22. den

Týden po testu, stále čekám na telefonát z hygieny. Po telefonické konzultaci s obvodním lékařem mám zůstat v izolaci a čekat.

23. den

Do dnešního dne se mi z hygieny nikdo neozval. Už několik dní nemám žádný z příznaků, jen čich a chuť stále ještě nemám úplně v pořádku. Je to 10 dní od testu, podle praktického lékaře by mi dnes běžel poslední den karantény a pokud jsem bez příznaků, můžu se zapojit do normálního života.

Závěr

Před lety jsem si prodělal těžší formu chřipky, kdy jsem celý týden strávil v horečkách na lůžku a vysílením si nemohl skoro zajít ani na záchod. Přestože byl u mě průběh covidu o poznání lehčí, že jsem se mohl normálně pohybovat a vykonávat snadnější práce doma, byly chvíle, kdy byla únava tak velká, že jsem kromě cesty na záchod a zpět prospal, nebo proležel skoro celý den. A ty bolesti svalů bych rozhodně nepřál nikomu.

Oproti běžné viróze nebo chřipce, mi na teploty běžné léky (Paralen) nezabíraly, takže jsem, na doporučení v lékárně, denně bral jen vitamín D, pil hodně tekutin a když mi teplota lezla přes 38°C, snažil jsem se co nejvíc propotit a následně osprchovat vlažnou vodou, což mi na teploty zabírá i při běžné viróze.

Covid-19 rozhodně není žádná chřipečka nebo chřipka s dobrým marketingem. Nesouhlasím ani s tvrzením, že pozitivně testovaní lidé jsou jen pozitivní, ale nejsou nemocní, jak občas někteří dementi píšou především na facebooku a ostatní jim podobní to pak sdílí. Zákeřnost této nemoci spočívá v tom, že oproti chřipce může mít různé projevy a protože na ni zatím neexistují běžně dostupné léky a nejúčinnější způsob, jak se s ní může organismus vypořádat, je pouze jeho vlastní imunitní systém.

Rozhodně ale nesouhlasím ani s opatřenímimi, která v průběhu pandemie přišla. Všechny ty roušky v obchodech a na veřejných místech, zkracování otevírací doby nebo zavírání restaurací, nebo kontroverzní zákaz zpěvu. Můžeme být naštvaní a nadávat na celou vládu, odkud veškerá nařízení jdou, ale především bychom si měli nejdřív sami zamést před vlastním prahem. Dokud se nenaučíme zodpovědnosti a budeme i s příznaky obyčejné virózy chodit mezi zdravé lidi, budeme muset trpět všechny ty nesmyslné zákazy a omezení.

Všechno je to jen na každém z nás.